Alina Hasan Gazurová 0 Komentářů
Anna Borůvka 0 Komentářů
Bára Dvořáková 0 Komentářů
Barbora Daňová 0 Komentářů
Dagmar Kakáčová 0 Komentářů
Dagmar Večeřová 0 Komentářů
Daniela Dostálová 0 Komentářů
Elen Šubčíková 0 Komentářů
Eva Vydarená 0 Komentářů
Hana Bártová 0 Komentářů
Helena Vetráková 0 Komentářů
Jana Kocourková 1 Komentář
Jana Pospíšilová 0 Komentářů
Jana Vinklátová 0 Komentářů
Kamila Košťálová 0 Komentářů
Kamila Lajčáková 0 Komentářů
Karolína Kohutová 0 Komentářů
Lucie Plačková 2 Komentáře
Ludmila Kelersová 0 Komentářů
Marcela Lisíková 0 Komentářů
Martina Buriánová 0 Komentářů
Martina Průšová 0 Komentářů
Michaela Moravčíková 0 Komentářů
Štěpánka Boháčková 0 Komentářů
Tereza Čermáková 0 Komentářů
Tereza Plášilová 0 Komentářů
Zdeňka Táborská 0 Komentářů
Mirka Marečková 0 Komentářů

Martina Průšová

  1. Představení

Jmenuji se Martina Průšová a k polymeru jsem se dostala zcela náhodně zhruba před třemi
lety. Brouzdala jsem po internetu a hledala nějakou zajímavou výtvarnou techniku. Ačkoliv jsem
ve svém životě vyzkoušela různé ruční práce a techniky, o polymeru jsem neměla tenkrát ani
zdání. Jednou na mě vyskočil návod na jednoduchý polymerový šperk. Zaujalo mě to, a tak
jsem pátrala dál a už jsem byla lapená. Dostal mě ten obrovský záběr, množství technik, tvarů,
kombinací, barevnost. Prostě jsem pak několik týdnů jen seděla a s otevřenou pusou sledovala,
co všechno se dá z polymeru vytvořit. A pak to pokračovalo jako asi u většiny podobně postižených.
Zkoukla jsem několik videí, stáhla free návody, koupila nějakou tu knížku a základních
pár pomůcek a pár kostiček fi ma...a zkoušela a zkoušela a zkoušela. První pokusy dopadly všelijak,
ale já měla z každého kousku neskutečnou radost a potěšení o to větší, když jsem začala
vnímat pozitivní ohlasy mých známých a dokonce jsem dostala pár „objednávek“. Vždycky, když
se mi podařilo zvládnout další techniku, nebo když jsem vytvořila, byť třeba náhodně, zajímavý
vzor, nakoplo mě to k dalšímu tvoření. Tohle potěšení z tvorby mě neopustilo doteď a doufám,
že ještě dlouho neopustí :-). Po zhruba ročním tvoření jsem musela na nějaký čas z pracovních
důvodů fi mo odložit a věnovala jsem se mu jenom čas od času. Ale pořád ve mně hlodal malý
červíček, takže jakmile to bylo možné (zhruba po půl roce), vrátila jsem se k „normální“ tvorbě
a když jsem narazila na PŠO, stala jsem se její studentkou.
Škola mi dala nový impuls. Potvrdila jsem si některé poznatky, které jsem získala tzv. samostudiem,
dozvěděla se o různých vychytávkách, vylepšeních a hlavně jsem dostala tu správnou
motivaci vyzkoušet techniky nebo postupy, které jsem zatím odkládala nebo ke kterým jsem se
ještě nedostala. Taky jsem tzv. sysel, mám doma spousty pomůcek a potřeb, které jsem honem
nutně musela koupit, ale zatím je nestihla z různých důvodů využít, a díky škole na ně došlo.
V průběhu prvního ročníku jsem si tak nějak „zkompletovala“ své dosavadní znalosti, obnovila
pozapomenuté, vybrousila a zdokonalila techniku, vyzkoušela nové a odvážila se jít do věcí, které
by mě dřív ani nenapadly. V tom vidím jeden z největších přínosů školy pro mě.

   2. Moje tvorba

Velkým zlomem v mém tvoření pro mě byla první školní soutěž (Textury a inkousty), která mě
donutila přemýšlet o šperku úplně jinak. Dřív jsem tvořila spíš impulsivně, „ono z toho něco vyleze“,
vždycky jsem umotala nějaký vzor a pak, zkoušela, co s tím dál.... tentokrát jsem plánovala
a rozmýšlela, přemýšlela, snad tisíckrát měnila představu, kreslila, popisovala - prostě úplně jiný
svět. Trvalo to dlouho a bylo to pro mě (hlavně pro můj mozek) dost bolestivé, ale nakonec jsem
šperk vymyslela a vytvořila a k mému potěšení se dokonce realita vcelku podobala představám
(viz obr. B3). To je totiž můj problém - představu převést do reálné podoby a vymyslet, jak to
udělat co nejlépe technicky :-). Významný pro mě byl i šperk do pololetní efektové soutěže a to
hlavně proto, jaký měl ohlas, jak se líbil nejen kamarádům, ale i spolužačkám a ve výsledku i zástupcům
PŠO, kteří mi nabídli natočit k němu výukové video (viz obr. B7). To pro mě byla zcela
nová zkušenosti a já, ač velká trémistka a stydlín, jsem se natáčení nakonec zhostila snad ke spokojenosti
školy, ale hlavně spokojená sama se sebou, že jsem se překonala a dala to :).
Stejně tak jsou pro mě velmi důležité šperky, které jsem tvořila na dané téma do Československé
šperkařské výzvy a Challenges of polymer – vždycky mě to donutí opravdu intenzivně
přemýšlet, v hlavě mi to šrotuje spoustu dní a pak najednou zacvakne všechno do sebe a v hlavě
se zrodí nápad (samozřejmě, velkou inspirací je i tvorba ostatních, pinterest, internet jako
takový, ale vždycky se snažím tvořit po svém, originálně, nechtěla bych se stát „kopírkou“ :).
Určitě za milník považuji svůj šperk do Výzvy na téma Geometrie (viz obr. č. B6) a do Challenges
na téma Kohoutí stopa (obr. č. B5), kdy jsem se pustila na, pro mě do té doby neznámé, pole
třírozměrných šperků a poprvé vyzkoušela Kato hmotu. Ve druhém případě i do technicky náročnějšího
projektu - zapuštění fi gurky do zvlněné hmoty. Určitě to není dokonalé, určitě se to
dá vymyslet lépe, určitě to není „objev Ameriky“, ale pro mě to byl významný posun a hlavně,
dá se na tom stavět dál, rozpracovat projekt a dopracovat se k tomu „pravému“, se kterým budu
stoprocentně spokojena. A to si myslím, že by mělo být samozřejmostí, dovádět jednotlivé projekty
k dokonalosti a pracovat nejen na nich, ale pořád i na sobě. K tomu mi pomáhá i studium
druhého ročníku, kde mohu zužitkovat všechno, co jsem se naučila v tom předchozím.

Určitým mezníkem pro mě také bylo, že jsem oddělila své obchodní jméno od osobního profilu
a založila si na fb stránku se svojí tvorbou pod značkou NattyMaty (v překladu něco jako „šikovná,
elegantní, módní Martinka“ a vytvořila si pro tuto značku i vlastní logo a razítko, kterým si
označuji vlastní výrobky (viz. obr. níže). Plánuju také vlastní webové stránky, ale zatím je stále
odkládám, když už vyšetřím chvíli času, radši se věnuji polymeru :-).
Do budoucna bych si chtěla zdokonalovat to co už umím, zdokonalit postupy u svých vlastních
projektů, pracovat stále precizněji a dokázat zúročit všechny ty informace, které stále nasávám
jako houba. Mám toho ještě spoustu, doma mám nakoupeno spoustu návodů a tak už je
načase se do nich konečně podívat.

 

A) Před začátkem studia na PŠO

Jen pár příkladů z úplných počátků mé tvorby. Použila jsem cany z různých tutoriálů volně stažených
z internetu, příp. podle knih M. Brýdové a P. Nemravové, náušnice vpravo jsou podle návodu Saff ron.

 

B) Období školní 🙂



ZÁVĚREČNÝ PROJEKT

Závěrečný projekt jsem měla v hlavě už od začátku letošního roku, mnohokrát jsem ho lehce
měnila, vymýšlela různé varianty a změny, až jsem nakonec od něj ustoupila a vymyslela a vytvořila
zcela něco jiného :). Inspiroval mě videonávod Donny Kato, ve kterém ukazovala konstrukci
prstenu. To mě tak nadchlo, že jsem si řekla, že bych mohla zkusit zkonstruovat podobným
způsobem náramek. Vzešla z toho nakonec konstrukce jiná, možná kostrbatější (dokonce
po dokončení projektu mě hned napadl lepší postup), ale moje vlastní. Aspoň mám co zlepšovat
a na čem pracovat, abych tento postup vybrousila (snad) k dokonalosti :).
Náramek je dvojitý a dutý, robustnějšího vzhledu, ale je kompaktní a díky tomu, že je dutý, je také lehoučký. Už mám v hlavě i další varianty a jejich realizace je mým dalším úkolem pro následující volné chvíle :).


    Přidat komentář

    * Nezapomeňte na povinné pole.