Alina Hasan Gazurová 0 Komentářů
Anna Borůvka 0 Komentářů
Bára Dvořáková 0 Komentářů
Barbora Daňová 0 Komentářů
Dagmar Kakáčová 0 Komentářů
Dagmar Večeřová 0 Komentářů
Daniela Dostálová 0 Komentářů
Elen Šubčíková 0 Komentářů
Eva Vydarená 0 Komentářů
Hana Bártová 0 Komentářů
Helena Vetráková 0 Komentářů
Jana Kocourková 1 Komentář
Jana Pospíšilová 0 Komentářů
Jana Vinklátová 0 Komentářů
Kamila Košťálová 0 Komentářů
Kamila Lajčáková 0 Komentářů
Karolína Kohutová 0 Komentářů
Lucie Plačková 2 Komentáře
Ludmila Kelersová 0 Komentářů
Marcela Lisíková 0 Komentářů
Martina Buriánová 0 Komentářů
Martina Průšová 0 Komentářů
Michaela Moravčíková 0 Komentářů
Štěpánka Boháčková 0 Komentářů
Tereza Čermáková 0 Komentářů
Tereza Plášilová 0 Komentářů
Zdeňka Táborská 0 Komentářů
Mirka Marečková 0 Komentářů

Michaela Moravčíková

  1. Představení

Jsem maminkou dvou kluků, se kterými jsem momentálně na rodičovské dovolené.  Ke svému fungování potřebuji tvořit a vyrábět. Ve volném čase jsem vedla kroužek keramiky pro děti ze školky. Vystudovala jsem reprodukční grafiku a polygrafii, ale nejsem zrovna kreativec.

  1. Moje tvorba

a) Když jsem se poprvé setkala s Fimem, říkala jsem si, že nemusím zkoušet všechno. Nakonec jsem regály s polymerovou hmotou míjela tak často, až tři kostičky skončily na mém pracovním stole a já se snažila bez jakýchkoli znalostí a pomůcek vytvořit něco k světu. Vzniklo několik párů náušnic, které podle mého nebyly na první pokus nejhorší. Dnes to vidím trochu jinak. Začala jsem hledat v knížkách a na internetu návody a nápady. Nakoupila jsem základní pomůcky, obyčejný strojek na nudle a pár kostek hmoty.  Když se mi díky videonávodu na organické proužky od Dany Phamové povedl krásný dutý šperk, odvážila jsem se zkusit něco svého.  Z jednoduchého „čakrového“  cane vzniklo několik náhrdelníků, které se líbili, a já si řekla, že by to chtělo víc… Víc nástrojů, víc hmoty, víc zkušeností, víc času u pracovního stolu. Tvořím od dětství a neustále střídám nejrůznější techniky. Polymerové hmoty jsou pro mě nekonečným příběhem, něčím co toužím neustále objevovat a pokoušet. Aktuálně čerpám inspiraci z prací ostatních polymerových nadšenců i umělců, ale postupně se učím hledat náměty v přírodě i v situacích každodenního bytí. Mám spoustu nápadů, ale bohužel mám stále pocit, že žádný není 100% můj. Stále se hledám, hledám svůj styl i způsob prezentace a doufám, že brzy přijde ten opravdu „můj“ originální nápad. Pomalu a jistě cítím, jak se dokáži na tvoření s polymerem koukat z jiného úhlu a hledat jiná a zajímavější řešení, například při kompozici či kompletaci šperku. Je to ovšem proces vývoje a času.  Polymerová budoucnost je pro mě zatím velkou neznámou, je stále co se učit a zdokonalovat. Ráda bych tvořila a dělala svou tvorbou radost a zároveň dokázala produkovat kvalitní a originální dílo.

 

b) Stěžejním polymerovým dílem bych mohla nazvat určitě mé úplně první dílo (foto 1). Je to proto, že jsem pochopila, že potřebuji věci zlepšovat a k dokonalosti mi chybí mnoho. Tyto náušnice vznikly zhruba půl roku před mým přihlášením do polymerové školy. Pozvolna jsem začala tvořit náročnější věci a hlavně jsem pochopila „kde se vzal ten vzor“ :). (foto 2)Tvorba před polymerovou školou byla spíše pokus a omyl (foto 3), ale zalíbila se mi, proto jsem se přihlásila do polymerové školy online.

 

c) Polymerová škola mi dala mnoho. Nejen lekce, návody a nápady, ale hlavně reakce ostatních na konkrétní výrobek, kritiku i pochvalu a zvýšení sebevědomí co se mého tvoření týče. Objevování nových technik, pohledů na věc…



ZÁVĚREČNÝ PROJEKT

"Sutaškový"

Můj originální projekt je inspirovaný sutaškovými šperky, na které nemám ani dost trpělivosti a obávám se, že ani dost zručnosti. Tento nápad vznikl někdy v době plesové sezóny a myslím, že šperky takto vytvořené působí spíše slavnostněji. Kabošon je tvořený dutým polymerovým tvarem, na který bylo použito razítko, poté jsou kolem umístěny skleněné korálky a následně je vše dokončeno fimem (hady) z extrudéru.

Nevěděla jsem co přesně bych mohla vylepšit na původním výrobku. Jedině snad udělat něco úplně jiného, ale to už by byl jiný závěrečný projekt. Proto jsem se rozhodla vytvořit tento náhrdelník, který je tvořen stejnou technikou jako původní medailonek. Je zde použita polymerová hmota, skleněné korálky, spojovací kroužky  a k zavěšení jsem použila stuhu, která se dá kdykoli vyměnit za řetízek nebo jakýkoli jiný návlekový materiál. Na fotografii je vidět i možný extravagantní způsob nošení. Použitými barvami jsou černá, zlatá, tělová a okrová. „Kabošon“ je zdoben zlatým sítotiskem.


    Přidat komentář

    * Nezapomeňte na povinné pole.