Alina Hasan Gazurová 0 Komentářů
Anna Borůvka 0 Komentářů
Bára Dvořáková 0 Komentářů
Barbora Daňová 0 Komentářů
Dagmar Kakáčová 0 Komentářů
Dagmar Večeřová 0 Komentářů
Daniela Dostálová 0 Komentářů
Elen Šubčíková 0 Komentářů
Eva Vydarená 0 Komentářů
Hana Bártová 0 Komentářů
Helena Vetráková 0 Komentářů
Jana Kocourková 1 Komentář
Jana Pospíšilová 0 Komentářů
Jana Vinklátová 0 Komentářů
Kamila Košťálová 0 Komentářů
Kamila Lajčáková 0 Komentářů
Karolína Kohutová 0 Komentářů
Lucie Plačková 2 Komentáře
Ludmila Kelersová 0 Komentářů
Marcela Lisíková 0 Komentářů
Martina Buriánová 0 Komentářů
Martina Průšová 0 Komentářů
Michaela Moravčíková 0 Komentářů
Štěpánka Boháčková 0 Komentářů
Tereza Čermáková 0 Komentářů
Tereza Plášilová 0 Komentářů
Zdeňka Táborská 0 Komentářů
Mirka Marečková 0 Komentářů

Dagmar Kakáčová

  1. Představení

Jmenuji se Dagmar Kakáčová a s polymerem intenzivně pracuji asi šest let. Vyrábím pod jménem Kakou (v havajštině to znamená něco jako hodnota otevřenosti, pro nás všechny, klídek, pohoda).

Úplně první setkání s fimo hmotou bylo v Brně v Kreativním světě, když jsem chtěla vyrobit dárky pro kolegy (dneska to bude tak 12-13 let, možná víc) a byly to žabky s bimbacíma nohama na monitor. Pro rodinu jsem vyráběla ještě další zvířátka a dodneška je mají doma. Následovala dlouhá pauza a k tvoření jsem se vrátila až na mateřské dovolené, kdy jsem začala malovat na textil pro děti. V té době začala kamarádka jako první vyrábět a prodávat na Fler.cz lžičky zdobené polymerem. Poprosila jsem ji, zda by jí nevadilo, kdybych je mohla zkusit taky.

Než jsem nastoupila do Polymerové školy online, byla jsem samouk. Prodávala jsem sady pro děti – malovaná trička s přáním, doplněné o lžičku s polymerovou ozdobou. Během let jsem se vypracovala mezi top prodejce na dvou prodejních serverech. Svoji tvorbu jsem postupně rozšířila o polymerové šperky a doplňky pro děti a extravagantní dospělé. Mé šperky jsou především barevná, veselá zvířátka všeho druhu.

  1. Má tvorba

Zhruba před dvěma roky jsem začala cítit, že potřebuji změnu a někam se posunout. I přesto, že jsem měla širokou základnu spokojených, vracejících se zákazníků, nechtěla jsem dělat pořád jen lžičky a zakázkovou výrobu. Na kurzy jsem do té doby nejezdila a i přesto, že jsem si koupila několik návodů, nebyla jsem z technik a názvosloví příliš moudrá a zase je odložila do šuplíku. V té době vznikl projekt PŠO a tady začala moje cesta za novým já :).

První ročník mi poskytl „takový ten pevný základ, na kterém se dá stavět“. Zpětně to hodnotím tak, že nejvíce moji tvorbu ovlivnila lekce o efektových hmotách. Vzhledem k tomu, že byl brzy otevřený i druhý ročník PŠO, mám pocit, že se oba ročníky ve mně spojily a teorie začala dávat smysl v praxi. Díky tomu jsem si uvědomila, že já nikdy nebudu „umět“ placaté šperky nebo složité cany (ono ani jednoduché mi nejdou :)), že to modelování je jednou ve mně a nemá smysl proti tomu bojovat.

Prvním opravdovým dílem, ze kterého mám radost, a vymyká se mé dosavadní tvorbě, jsou Ocúny (inspirací mi byla fotografie ocúnů na jaře, kterou někdo sdílel na facebooku). Byl to šperk vyrobený do Československé šperkařské výzvy. Poprvé jsem šperk promýšlela a zkoušela „nanečisto“, jak bude jaký povrch vypadat a podařilo se mi zkrotit hmotu tak, jak jsem chtěla já. Šperk jako takový není moc praktický a celková konstrukce byla taková z nouze cnost, ale s vzhledem polymeru jsem byla spokojená. Tento šperk asi určil celé moje další směřování.

Ráda bych zde ukázala svůj posun. Vybrala jsem šperk, který jsem vyrobila pro dceru těsně před vstupem do PŠO (a že jsem se s ním mořila pěkně dlouho) a šperk, který jsem vyrobila po roce a půl studia školy (opět do ČSŠV, téma – Kde domov můj). Pořád neumím udělat krásné hladké rovné okraje, ale věřím, že na tom ještě zapracuji :))

Většinou začínám tvořit s mlhavou představou, jak bude výsledek vypadat. Technické věci řeším na místě a často by si zasloužily mé konstrukce šperků větší plánovanost. Určitě by jim to prospělo. V tom vidím největší slabinu svojí tvorby. Také nejsem typ, co si sedne ke stolu a vytvoří šperk. Moje věci vznikají v noci. Ráda si před spaním prohlížím fotky přírody, nebo prostě jen tak brouzdám po pinterestu a do scrapbookingu. V noci pak nechávám fotky a obrazy poskakovat v hlavě a musím říct, že miluju tenhle proces, kdy ležím, usínám a míhají se mi v hlavně barvy a obrazy a najednou to začne zapadat a pak už je to jen cvak, cvak a spokojený spánek. Ráno vstávám s představou, co chci a pak zbývá donutit ruce, aby to vyrobily. Pak začíná moje tvorba pokus/omyl.



ZÁVĚREČNÝ PROJEKT

Jezírko s leknínem

Takto vznikl i můj závěrečný projekt do PŠO, i když ten, na rozdíl od ostatních, se rodil v hlavě velice dlouho. U tohoto projektu jsem si ověřila, že nejlíp pracuji pod tlakem.


    Přidat komentář

    * Nezapomeňte na povinné pole.