Alina Hasan Gazurová 0 Komentářů
Anna Borůvka 0 Komentářů
Bára Dvořáková 0 Komentářů
Barbora Daňová 0 Komentářů
Dagmar Kakáčová 0 Komentářů
Dagmar Večeřová 0 Komentářů
Daniela Dostálová 0 Komentářů
Elen Šubčíková 0 Komentářů
Eva Vydarená 0 Komentářů
Hana Bártová 0 Komentářů
Helena Vetráková 0 Komentářů
Jana Kocourková 1 Komentář
Jana Pospíšilová 0 Komentářů
Jana Vinklátová 0 Komentářů
Kamila Košťálová 0 Komentářů
Kamila Lajčáková 0 Komentářů
Karolína Kohutová 0 Komentářů
Lucie Plačková 2 Komentáře
Ludmila Kelersová 0 Komentářů
Marcela Lisíková 0 Komentářů
Martina Buriánová 0 Komentářů
Martina Průšová 0 Komentářů
Michaela Moravčíková 0 Komentářů
Štěpánka Boháčková 0 Komentářů
Tereza Čermáková 0 Komentářů
Tereza Plášilová 0 Komentářů
Zdeňka Táborská 0 Komentářů
Mirka Marečková 0 Komentářů

Bára Dvořáková

  1. Představení

Zdravím všechny přátele a lektory Polymerové školy online!

Jmenuji se Bára Dvořáková, v listopadu mi bude 25 let a kromě toho, že studuji Polymerovou školu (a to jak první, tak i druhý ročník), studuji i školu o poznání méně kreativní a pohodovou. Ta mi bohužel (společně s mojí prací) zabírá docela dost času a na polymer ho tak nezbývá tolik, jak bych si přála (což je patrně problém valné většiny lidí potrefených nějakým koníčkem).

„Fimování“ se na čistě rekreační úrovni věnuji zhruba tři roky. S nástupem do mého prvního pořádného zaměstnání jsem se začala osmělovat a nosit své šperky i do práce. Díky úžasnému kolektivu dam (a dvou pánů), se kterými mám to štěstí spolupracovat, jsem se odhodlala přinést své vzorky na ukázku. Na celou hodinu (šéf byl na služební cestě J)se poté kolem mého stolu utvořil hlouček a všichni se probírali mými výrobky a ptali se, co se jak vyrábí a jak dlouho výroba trvá (musím přiznat, že ač jsem poměrně dost uzavřená, srdce se mi tetelilo blahem z takového zájmu o výsledky mého snažení).  Ještě větší radost mi udělalo, že jsem na místě prodala dvoje náušnice a celou sadu šperků (modrá sada – foto v příloze) a navíc získala další dvě zakázky. Musím podotknout, že toto byl v podstatě první prodej mimo okruh mých nejbližších přátel, a řekla bych, že mi značně zvýšil sebevědomí (ale též moje nároky na práci – nikdy jsem netušila, že by se ve mně mohl probudit takový smysl pro perfekcionismus). Samozřejmě vím, že mé výrobky nejsou ani zdaleka dokonalé, ale s jejich tvořením strávím docela dost času a některé kousky opouštím jen velmi nerada. Moje ambice nejsou tak velké, abych se rozhodla tímto úžasným uměním živit, nicméně jako studentovi mi každá koruna přijde vhod. (Zvlášť když jsou snad všechny obchody s kreativními potřebami vybaveny speciálním magnetem na peníze, který je z mojí peněženky vytahuje při každé návštěvě – a zdaleka nejde jen o kováky.)

Mou největší inspirací byl vždy internet. S nástupem do POŠ ale musím přiznat, že se moje pozornost stočila trochu jiným směrem. Už nevyhledávám jen všemožné tutoriály a návody, ale zkoumám i výtvory světoznámých umělců a umělkyní (nejen) polymerového světa, nakupuji/půjčuji si všemožné knížky a odhodlala jsem se i navštívit klasické kurzy a doufám, že se brzy dostanu i na kurz nějakého zahraničního lektora. Ukázky, které proběhly na srazu v Brně, byly opravdu úchvatné. Jelikož jsem chtěla předvést, že inspiraci lze najít opravdu kdekoli, můj soutěžní „rozlišovák“ byl inspirován pohybem Kardanova kloubu. Doufala jsem, že tuto techniku opráším i ve svém závěrečném projektu, ale prázdninové počasí tomu úplně nepřálo, takže jsem nakonec zabrousila do zcela jiných vod. Jelikož mě v poslední době nejvíce oslovuje technika transferu, použila jsem ji i na svém závěrečném projektu. Jednoduchý transfer jsem navíc doplnila kovovými doplňky. Opravdu mě nadchlo, jak hrstička plíšků dokáže celý projekt pozvednout na úplně novou úroveň, takže hodlám v tomto směru rozhodně pokračovat (někdo jezdí o prázdninách k moři, jiný objíždí korálkárny a vykupuje různé kovodíly :)).

  1. Má tvorba
Nejdůležitější zlom v mé tvorbě je určitě výroba setu náhrdelníků a náušnic pomocí techniky hidden magic. Tento náhrdelník byl první věcí, na kterou jsem mohla být dle mého názoru oprávněné pyšná a nebála bych se ho i prodat (což se také později stalo). Objevila jsem, jak moc je důležitá závěrečná úprava výrobku po jeho upečení. Od té doby už by mě nikdy ani nenapadlo jakýkoli můj výrobek lakovat. Radši si sednu k televizi a poctivě půl hodiny brousím a leštím, dokud není povrch krásně hebký.
Další můj projekt, který bych zde ráda představila je inspirován internetovým tutoriálem na ohnivou květinu. Jelikož však nejsem příznivcem kytiček (a téměř nikdy nedělám věci přesně podle návodu – to pouze v případě návštěvy kurzu nebo modelování), upravila jsem si vzniklý cane podle mé představy. Maminka mu potom dala pracovní název Sauronovo oko. Náušnice jsou inspirovány tvorbou Danči Phamové a jejími lístečkovými náušnicemi, které jsem trochu obohatila a barevně jsem si je přizpůsobila svému vkusu.
Kousek, se kterým jsem se zúčastnila soutěže Rozlišovák. Zde jsem se pustila do obtížnějšího projektu, ve kterém jsem se snažila vnést do jinak (v mém podání) trochu statického polymeru dynamiku a pohyb. Idea Kardanova kloubu mi přišla efektní a jednoduchá. Jen jedno se však potvrdilo, takže jsem náušnice několikrát předělávala, a i když jsem se snažila myšlenku převést i do mého závěrečného projektu, nakonec jsem vzhledem k počasí dala přednost něčemu jinému.
Oblíbená technika transferu a jeden z „předskokanů“ mého originálního projektu. Inspirace je jasná – můj největší koníček kynologie. Tato brož byla vyrobena „na zakázku“ pro mou babičku a řekla bych, že se setkala s úspěchem, neboť ji majitelka často pyšně nosí  Technika transferu je dle mého jedna z nejkreativnějších technik. Ať už přenáším na polymer jednoduché náčrtky nebo složitější kresby je jisté, že je můj výrobek skutečně originál (nepoužívám žádné šablony, vše je ruční práce).


ZÁVĚREČNÝ PROJEKT

V závěru přikládám fotky mého šperku. Tento šperk je vyroben lehce tvarově i barevně asymetrický, není však problém tuto charakteristiku potlačit, nebo naopak zdůraznit.

Děkuji celému týmu Polymerové školy za možnost účastnit se této soutěže (a celého studia) a představit i někomu dalšímu svou tvorbu. Samotná rekapitulace mé tvorby byla pro mne velmi přínosná a ujasnila jsem si, k jakým technikám a projektům bych se chtěla znovu vrátit a zdokonalit se v nich a co nového se naučit.

Bára Dvořáková


    Přidat komentář

    * Nezapomeňte na povinné pole.