Studentské rozhovory Polymerové školy online – Kamila Lajčáková – polymerová pidihračička

Kamila Lajčáková – polymerová pidihračička

Kamilu jsem osobně poznala loni v květnu na polymerovém srazu v Brně. Seděly jsme spolu u jednoho stolečku a musím říct, že to byla moc příjemná společnice :-). Sleduji její polymerovou tvorbu na FB a obdivuju různé „pidipiplačky“, které dělá. Pojďte se společně se mnou dozvědět něco více o její tvorbě.

Kamčo vím o tobě, že jsme podobně staré a máš děti, co dál? Kdy stíháš tvořit?  Pomáhají ti děti při práci? 

Ahoj Barčo, nejdřív bych Ti moc ráda poděkovala za nominaci. Donedávna jsem pracovala na úřadu práce a mám 3 děti – 16ti letou dceru, 9ti letého syna a 6ti letou dcerku, takže je pravda, že se u nás pořád něco děje. Na druhou stranu, tím, že je dětí více, tak si často vystačí samy a nechají mě tvořit. V tomto ohledu si úplně stěžovat nemůžu. Horší je, když potřebuji klid při hledání inspirace, protože klidu u nás doma opravdu moc není :-). Dětem se polymer také líbí a rády si zkouší něco tvořit a obzvlášť na nich je vidět, jak je hmota úžasná a tvoření uklidňující. Když se do toho zaberou, neví kdy přestat. Především malá Sofinka by pořád něco vyráběla.

Jak ses k polymerové hmotě dostala?  Jakým koníčkem ses zabývala před ní?

K polymeru jsem se dostala „náhodou“ (i když žádné náhody neexistují). Od malička jsem ráda něco tvořila, ale nikdy jsem nechodila na žádné kurzy ani kroužky s tvořením spojené. Prostě jsem si jen tak něco vyráběla. Buď z papíru, vyšívala, háčkovala apod. Na mateřské jsem začala prodávat šperky z kamínků Swarovski a hledala další možnosti, jak tvořit šperky. Narazila jsem na jeden tutoriál na cany s růžičkami, koupila si hmoty, strojek a vše potřebné a udělala tento cane. Tím má tvorba na dlouhou dobu skončila. Neměla jsem na to čas a ani pořádnou inspiraci. Asi o tři roky později jsem narazila na Polymerovou školu. Tehdy se mi to finančně nehodilo, ale když jsem rok na to viděla, že škola funguje dál a znovu se otevírá první ročník, už jsem nemohla odolat a do školy vstoupila. To byl ten nevýznamnější moment v mé tvorbě s polymerem.

Co ti škola dala? Který projekt se ti líbí nejvíc a který byl pro tebe nejtěžší výzvou, kterou jsi zdolala? 

Polymerová škola mi dala všechno. Naučila jsem se tu vše úplně od základu, ale také mě seznámila s lidmi, kteří v polymeru něco znamenají a s úžasnými spolužačkami. Dala mi rozhled a dostala mě do polymerového světa, o kterém jsem před tím neměla ani zdání. Díky škole jsem se dostala k Československé šperkařské výzvě, která je úžasná a přináší mi spoustu inspirace a nutí mě tvořit a zkoušet nové věci. Takže za mě, vstup do školy bylo to nejlepší rozhodnutí, které jsem pro svou tvorbu udělala. Asi nebudu jmenovat projekt, který se mi nejvíc líbil, protože se mi líbí všechny. Tím, že jsem do školy přišla bez jakýchkoliv předchozích zkušeností, tak je pro mě vše nové a krásné. Napadá mě jen jeden projekt, který jsem ale naopak zatím nezdolala, a to projekt Evy Haškové. Je to proto, že se mi mooooc líbí a chci na něj mít klid. To se mi zatím, bohužel nepodařilo, tak si ho pořád šetřím a moc se těším, až se do něj někdy pustím. Věřím, že na to dojde v létě.

S jakou hmotou nejraději tvoříš, má tvoje tvorba nějaký specifický rys? Kterou techniku máš nejraději? 

Nemám vyloženě hmotu, kterou bych upřednostňovala. Pracuji nejčastěji s fimem, ale to mi občas tvrdne, takže jsem si oblíbila premo a také cernit. Co se týká mé tvorby, snažím se tvořit nositelné šperky pro každodenní situace. Také ráda tvořím různé doplňky, jako zrcátka, lžičky, záložky apod. Ráda tvořím na zakázku. Co opravdu miluji, jsou různé piplačky, přesně jak jsi řekla na začátku. Takže moje oblíbené sovičky, vyšívání podle Ojinky, pidi berušky na lžičky, ale také krajinky podle Ivany Takáčové. Čím je to menší, tím víc mě to baví. Zatím nemám úplně vyhraněný styl a spíše bych řekla, že se ještě hledám. Zkouším různé techniky a moc ráda bych někdy objevila tu svou techniku, kterou bych mohla předat dál. Obdivuji umělkyně a spolužačky, které chrlí jeden skvost za druhým :-).

Tvoříš jen tak pro radost svou a svých známých nebo bys ráda, aby se polymer stal tvojí prací?  

Já to mám tak, že si ráda přivydělávám, takže od začátku co jsem začala tvořit, se také snažím své výrobky nabízet. Už proto, abych viděla, jestli se líbí. Ve chvíli, kdy člověk něco prodá a vidí, že zákazník je nadšený a spokojený, přesvědčí se o smysluplnosti své práce. Tedy alespoň já to tak mám. Myslela jsem si, že bych se polymerem ráda živila, ale nyní si nejsem tak úplně jistá. Pokud něco dělám pořád dokola, tak mě to přestane bavit a to bych opravdu nerada. Takže v tuto chvíli si ráda polymerem přivydělám a ráda budu zkoušet nové věci, ale na uživení to není…

Moje výrobky můžete momentálně najít na pinterestu, na facebookových stránkách Fimo KaLa https://www.facebook.com/fimokala/?fref=ts a něco také na Fler.cz. Byla jsem na třech jarmarcích, ze kterých jen jeden byl takový významnější, ale všechny považuji za úspěšné. Prodala jsem celkem dost šperků a především jsem viděla nadšení a obdiv lidí k tomu, co dělám. To mě vždy neskonale zahřeje u srdce. Je krásné, když vidíš, jak se tvá tvorba druhým líbí.

Máš nějakou oblíbenou lektorku? Jezdíš na kurzy či dáváš přednost tutoriálům?

Vzhlížím ke všem lektorům, ať českým nebo zahraničním, takže si nemůžu vybrat jen jednoho. Ale moc obdivuji tvorbu Joe Patouille, která má podle mého názoru opravdu originální šperky, navíc neuvěřitelně vyleštěné. To opravdu obdivuji, protože leštění není má silná stránka. Co se týká kurzů, tak jsem zatím žádný neabsolvovala. Slyšela jsem, že je to hodně návykové, takže radši ještě chvilku s návštěvou kurzů počkám. Je mi naprosto jasné, že až jednou pojedu, potom už budu muset pořád.

Díky za rozhovor a poslední otázka – komu předáš polymerovou štafetu dál?

Já také moc děkuji Barčo a dál nominuji naši hvězdu Dášu Kakáčovou.

Polymerová škola on-line

Text: Bára Daňová

Foto: Kamila Lajčáková

Stylistická a grafická úprava: Dagmar Kakáčová a Martina Průšová

Komentáře