Studentské rozhovory Polymerové školy online – Jana Kocourková – víkendová fimařka

Jana Kocourková – víkendová fimařka

Ráda bych dnes představila Janu – sympatickou, optimistickou, tichou, ale vždy usměvavou fimařku. Janu sice znám už dlouho, potkáváme se na různých kurzech, ale zjišťuji, že o ní toho vlastně zase tak moc nevím. Tímto rozhovorem to chci napravit a zjistit o Janě více.

Jani, prozraď nám něco o sobě a jak ses dostala k polymeru.

Jsem rodilá Pražanda a příjemné, rodinné zázemí mi zajišťuje manžel a dvě už větší děti.

Polymerová hmota mě oslovila asi před pěti lety na náhodném kurzu. Hledala jsem prázdninové vyžití pro svou dceru a na internetu na mě vykoukly polymerové korále, které mi vzaly dech. Po absolvování kurzu dcera odcházela zcela netknutá touto krásnou hmotou, ale mě naopak tento zázrak naprosto učaroval. Začala jsem vyhledávat a navštěvovat různé kurzy konané v Praze. Jednou z prvních mých lektorek byla fantastická Evička Hašková.

Studium Polymerové školy zcela pohltilo všechen můj volný čas. Přes týden pracuji v zaměstnání a o víkendech fimuji (pokud mi to rodinné povinnosti dovolí). Postupem času jsem si vyhradila jeden kout v obývacím pokoji, který je mým fimovým královstvím. Při studiu Polymer. školy jsem se snažila svědomitě plnit všechny nám zadané úkoly (včetně výzev a soutěží) a jednotlivé lekce jsem vždy poctivě vyzkoušela. Bohužel, na nějakou ryze vlastní tvorbu mi čas moc nezbýval. Ale i tak mě tvoření hodně bavilo a nabíjelo. Škola mě posunula, myslím si, o notný kus kupředu. Jsem si při tvoření čehokoli z polymeru daleko jistější a nebojím se ničeho nového.

Nosíš své šperky?

Vyrobené šperky nosím hlavně sama. Snažím se je barevně kombinovat s oblečením, což se velice líbí mým kamarádkám a kolegyním. Často se tedy stává, že jim nějaký šperk věnuji. Ojediněle v mých zásobách „zařádí“ moje dcera a já jsem vždy mile poctěna, když se jí nějaký šperk líbí a ozdobí se jím. Převážně tvořím samé náhrdelníky, ale moc se mi líbilo zdobení truhliček, či zrcátek, skleniček apod.

Máš hodně kamarádek filmařek, třeba i díky PŠO?

Ano, hodně kamarádek-fimařek jsem našla právě v Polymerové škole. Jsou to převážně facebooková přátelství. Zajímavé bylo setkání v Brně, kde jsme se potkaly „ na živo“ a bylo to moc fajn. Příjemná parta se vytvořila také na pražských kurzech. Fimařky se tam neustále střídají, ale jádro zůstává pořád stejné.

Jani, máš nějaký vysněný cíl?

Nejsem moc ambiciózní člověk, takže práce s polymerovou hmotou je mým milým koníčkem a tak to také pravděpodobně zůstane. Kromě této činnosti také paličkuji a vyšívám. Po gymnáziu jsem vystudovala tříleté nástavbové studium Školského ústavu umělecké výroby (učily jsme se paličkovat, tkát, vyšívat apod.). Byly to tři nejkrásnější roky mého života.

Zajímalo by mě, jaké jsou Tvoje 3 nejoblíbenější pomůcky, bez kterých se neobejdeš? Zda jsme na tom stejně…

Tři pomůcky, bez kterých se neobejdu? Určitě je to strojek na nudle, váleček a řezáky.

Je něco, co Tě dokáže rozčílit?
Jsem v podstatě dost klidný člověk, ale když tak nad tím přemýšlím, tak nejvíc mě dokáže naštvat nepovedený kejn. Celé tři hodiny se morduješ s nějakým vzorečkem a po rozkrojení zjistíš, že to není to, co by to mělo být. Popraskaný náramek po vypečení také není zrovna radostná událost.

Jani, děkuji za rozhovor. A ještě poslední otázka – koho dalšího nominuješ?

Jako další nominuji naší velmi šikovnou spolužačku Marcelu Lisíkovou.

Polymerová škola online s.r.o.

Rozhovor vedla: Andrea Popelková

Foto: Jana Kocourková

Stylistická a grafická úprava: Dagmar Kakáčová, Martina Průšová

Komentáře