Studentské rozhovory Polymerové školy online – Bára Daňová – tvořivý Blíženec

Bára Daňová – tvořivý Blíženec

Barču jsem poznala na polymerovém srazu v Brně, organizovaném PŠO a Kreativním světem. Poznala jsem ji jako velmi milou bytůstku a příjemnou společnici. Obě jsme začaly až v druhém běhu prvního ročníku POŠ a Bára byla vždycky aktivním členem naší skupiny. Kdybych měla za sebe zmínit její top šperky, které mi uvízly v paměti, byly by to její Lístky javoru z polymeru, a velmi vtipné pojetí z Československé šperkařské výzvy na téma geometrie, kdy vyrobila nám všem známé pomůcky na rýsování.

Barčo, co o sobě můžeš prozradit?

Jsem Pražák křtěný Vltavou, ač jsem tam bydlela asi jen 2 dny :-). Nyní jsem zakotvila v Dobřichovicích, v krajině u řeky Berounky, odkud pochází část mých předků. Od malička jsem ruce nenechala v klidu. Sport byl pro mě velká neznámá, spíš jsem si někam zalezla s knížkou nebo vzala do ruky jehlice, háček, jehlu. Jsem typický blíženec, tudíž jsem toho vyzkoušela hodně. Kromě háčkování, šití a pletení jsem dlouhou dobu vyšívala křížkovým stehem, a přitom si zamilovala barvy a nepřeberné množství odstínů. Poté mě pohltily korálky – další ze „syslících“ koníčků. Kromě polymerové hmoty mě fascinuje též ovčí rouno (opět jeho nepřeberné množství barev a odstínů) a figurky z něj. Sem tam si odskočím od polymeru uplstit nějakou vílu, ale pořád na celé čáře vede polymer.

Jaké jsou tvé polymerové začátky?

K polymeru mě přivedla velká náhoda i když věřím, že náhody neexistují. Miluji obchůdky s kreativními potřebami, čučení do jejich výloh – tam jsem kdysi dávno zahlédla kostičky Fima a řekla jsem si, že polymer nikdy. To bylo před pár lety a vidíš, jak to dopadlo.

Zhruba před dvěma roky jsem brouzdala po internetu a na stránkách Moniky Brýdové jsem zavadila znovu o polymer, našla různé návody a videa, až jsem se proklikala na stránky Polymerové školy, kde mladá sympatická holka s barevnými vlasy (Danča Phamová) doslova kouzlila. Velmi mě koncept školy on-line zaujal (s malými dětmi nemám možnosti dojíždět na kurzy), ale protože jsem nikoho od fima do té doby neznala, pátrala jsem na internetu, až jsem narazila na absolventky prvního ročníku PŠO a ty mě přesvědčily, že to opravdu stojí za to. Přihlásila jsem se do 1. ročníku a od té doby se vezu na polymerové vlně.

Polymer není koníček, je to kůň, co mě pobláznil a zpočátku mi nedal spát. Bohužel při dětech není tolik času, a tak ukrajuji čas spánku, což dlouhodobě udržitelné není a těším se na důchod a maluji si v růžových barvách, jak budu jezdit po kurzech a tvořit.

 

 Co tě ve škole nejvíc nadchlo? Máš nějakou oblíbenou lekci?

Co se týče PŠ a jejích lekcí, těžko vybrat pro mě tu „top“. Moc se mi líbí technika imitace výšivky od Ojinky (Olgy Priclové) a kovaný šperk skvělé spolužačky Martiny Buriánové. Obecně mě to táhne k imitacím.  Ale i geometrie v podobě Geošnekouše mořského od Petry Nemravové či malování polymerem  od Pavly Čepelíkové se mi moc líbily. Ráda bych se víc na geometrii zaměřila, jen nevím, zda moje roztěkaná duše je schopna „geometrické disciplíny“.

Spoustu technik a projektů ještě čeká v šuplíku. Moc se těším na O-kroužky Danči Phamové, vesmírný projekt úžasné Evičky Haškové a též se těším, jak převedu do projektů  rady a tipy od Kláry Alby z její skvělé lekce, která byla informacemi přímo nabitá.

Máš nějaký vzor nebo někoho z polymerových tvůrců, který je tvému srdci nejbližší? Kam bys chtěla směřovat ty?

Nemám asi žádný velký vzor, ráda pozoruji různorodé cesty každé tvořivé duše. Miluju úžasné ladící barevné kombinace a do detailu promyšlené projekty Evy Haškové.  Fascinují mě geometrické hrátky Jany Honnerové, elegantní a zároveň extravagantní šperky spolužačky Martiny Burianové  i roztomile ulítlá zvířátka spolužačky Dáši Kakáčové. O jejích úžasně „ulítlých“ prstenech, se kterými se prezentuje v Československé šperkařské výzvě, ani nemluvě.

Ideálně bych chtěla pochytit od E. Haškové cit pro barvy a lad, od J. Honnerové um a smysl pro geometrii, od M. Burianové talent tvorby elegantní extravagance a od D. Kakáčové um popustit uzdu fantazii a nenechat se ničím a nikým svazovat. Ale to jsou opravdu odvážné cíle, takže se spokojím s tím, že tvořím proto, že mě to baví, naplňuje a dokážu u toho vypnout mozek od každodenních starostí. Jen ten čas při tvoření utíká tak strašně rychle. Ale pocit, když se někomu šperk líbí a udělá mu radost, ten je k nezaplacení!

Báro, tvůj šperk byl vybrán mezi 12 vyvolených, můžeš nám jej víc přiblížit, popsat jeho vznik? Kromě této soutěže, účastníš se i dalších?

Nejsem moc soutěživý, ambiciózní typ, ale snažím se to překonat. Výběr mého závěrečného projektu mezi „12 vyvolených“ byl pro mě velkou radostí. Myšlenka na projekt vznikla už vlastně kdysi dávno, v počátcích 1. ročníku školy, kdy jsem se účastnila soutěže „Textury a inkousty“ a svým projektem „Prostě podzim“ obsadila 2. místo. Po vyhlášení závěrečného projektu proto byla má volba jasná. Každý den chodím z domu kolem krásných stromů, miluji podzim a jeho barvení listů. K listu a kůře jsem přidala „třešničku“ na dortu v podobě broučka Zlatohlávka zlatého. V průběhu kompletace ještě vznikl nápad, jak šperk pomocí malé vychytávky uchytit tak, aby se dal nosit horizontálně i svisle.

Na další soutěže nezbývá moc času, ale ráda bych se znovu zúčastnila některého dalšího kola Šperkařské výzvy.

 

Báro, je něco, co tě při tvoření nebaví?
Nebaví mě kompletace, je to asi bolavá pata hodně filmařek co znám. U mě to probíhá tak, že musím mít fakt velké nadšení šperk dodělat, ale spíše to dopadá tak, že vyrábím „do šuplíku“ a jednou za čas zatnu zuby a jdu kompletovat. Obdivuji všechny s citem pro kompletaci, všechny, které dokonale umí závěrečnou kompletací s využitím doplňků již tak krásný šperk ještě povýšit. Za všechny třeba využití drátu Zdenkou Táborskou či krásně ladící návleky Martiny Buriánové. Za hvězdu kompletace považuji Hanku Auterskou.

Máš nějaký svůj nejoblíbenější výrobek? Jaký šperk nejraději nosíš? Kde můžeme tvé šperky vidět?

Ráda nosím svoje šperky a oblíbenost se tak nějak různě střídá podle nálady. Jedním z nejoblíbenějších je asi šperk dělaný podle ukázky Evy Haškové z Polymerového srazu v Brně.

Moje výrobky si můžete prohlédnout na mých strankách www.darkyznebe.cz

 

A na závěr nám řekni, koho budeš zpovídat ty.

Ráda bych předala štafetu dál, a to Kamile Lajčákové, kterou jsem potkala na Polymerovém srazu v Brně.

Polymerová škola online

Rozhovor vedla: Štěpánka Boháčková

Foto: Barbora Daňová

Stylistická a grafická úprava: Dagmar Kakáčová a Martina Průšová

Komentáře